Ing. Luďka Ježová

Narodila jsem se do velice nestandardní rodiny. Můj o čtyři roky starší bratr měl jiného otce a mne do pěti let vychovávala babička. Mamka se znovu rozvedla i s mým tátou a vzala si mého otčíma, který se snažil rodinu stmelit. Hráli jsme si na správnou rodinu do mých šestnácti let a určitě nebylo vše špatné. Ráda vzpomínám například na to, že jsme v létě hodně cestovali.

Dělala jsem závodně moderní gymnastiku, což je individuální sport, velmi náročný na psychiku a na sebevědomí.  Především mojí matkou byl kladen obrovský důraz na můj výkon, nejen ve sportu, ale samozřejmě i ve škole, zkrátka ve všem. 

Doma ale byly časté hádky. Nejen mezi bratrem a otčímem, ale pak i mezi mamkou a otčímem.

Když bylo bratrovi 18, oženil se a odstěhoval a mamka s otčímem se v mých 16 letech rozvedli. Každý si šel za svým novým partnerem a já zůstala sama. Paradoxně to ale vlastně bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát. 

Byla jsem výchovou dostatečně vycepovaná, abych neprovedla nějakou hloupost. A příležitostí bylo opravdu dost: partičky, hospody, drogy, alkohol. Nikdo mne nekontroloval, mohla jsem si dělat, co jsem chtěla. Zároveň jsem ale pomalu začínala získávat zpět ztracené sebevědomí. Nebyl tu nikdo, kdo by mne „pro mé dobro“ kritizoval a neustále srovnával s někým lepším, jak to celé moje dětství dělala moje mamka.

Vystudovala jsem vysokou školu a v 26 letech jsem se vdávala. S manželem jsme spolu dodnes. A i když vztah není pokaždé zalitý slunce, tak nás zatím stále baví na něm pracovat. Máme spolu dvě dnes již dospělé úžasné dcery.

Dlouho jsem pracovala v cestovní kanceláři svojí mamky. Cestování mám moc ráda a něco organizovat, to je moje.

Po druhé mateřské jsem se rozhodla, že už se chci definitivně vymanit z vlivu mamky a začala jsem pracovat v nadnárodní americké obchodní společnosti Nalco. Byl zde úžasný kolektiv a svoji práci jsem měla moc ráda. Pracovala jsem zde 16 let a bylo to hodně náročné. Chodila jsem do práce i o víkendu a přesčasy byly běžné. Pak se ale tato firma spojila s jinou americkou firmou a poměry v práci se začaly měnit. Začala jsem uvažovat o tom, co jiného bych chtěla dělat. Velice mne podpořily dcery, když mi řekly, že už nejsou malé, že nepotřebují tolik péče a ať tedy zkusím ukázat světu, co je ve mně. 

Vždy mne zajímala psychologie a osobní rozvoj. Četla jsem knížky o podvědomí a milovala jsem Louis Hay a rozhodla jsem se nakonec, že by mne moc zajímala práce kouče. Ale to vše bylo myšleno, jen jako eventualita, kdyby se v práci situace opravdu vyhrotila a já musela dát výpověď a nebo pak jako přivýdělek na důchod. 

Tak jsem se přihlásila do školy koučů Aleše Kaliny, o jehož metodě Emoční rovnice jsem něco málo věděla. Sama jsem absolvovala svůj vlastní koučink, metoda mne nadchla a já začala na sobě systematicky pracovat. Říkala jsem si, že alespoň vím, co budu dělat, kdyby se situace v práci zhoršila.

Jenže koučink se rozjel a já asi rok a půl pracovala dál u americké firmy na plný úvazek a po večerech a o víkendech jsem koučovala. Bylo to ale opravdu časově velmi náročné a já se zkrátka musela rozhodnout. Zda být dál v jistotě a „komfortní zóně“ u firmy, kde již zdaleka nebyla taková atmosféra, jako kdysi, ale jistě zde byly všechny možné benefity zaměstnance. Nebo se postavit na vlastní nohy a pustit se do neprobádaných a riskantních vod podnikání v oboru kouč a osobního poradce. Moje láska a nadšení pro práci s lidmi a možnost jim pomáhat, zvítězila. Jako kouč pracuji již čtvrtým rokem a svoji práci mám ráda čím dál tím víc.

A v mém osobním životě? Velkou radost mi dělají dcery. S manželem víme, že nás stále baví být spolu. Jsem nadšený pejskař (erdelteriérka Jenny) a baví mne starat se o zahradu a o dům, stále ten stejný, ve kterém jsem vyrostla a tolik toho zažila.

Sama stále metodou emočních rovnic na sobě pracuji a myslím, že život tak nějak stále lépe zvládám. Podařilo se mi krásně vyladit hodně pochroumaný vztah s mamkou, za což jsem opravdu hodně ráda. V rámci osobního růstu objevuji stále nové a nové možnosti dalšího rozvoje.

V současnosti pracuji na tom, abych nechávala věci, aby se děly. To neznamená jen ležet a koukat do stropu a čekat, že se něco stane. Znamená to jít životem volně a svobodně a nehodnotit všechny události, zda jsou dobré nebo špatné.

 

Ještě mám jeden velký sen a to dostat metodu Emočních rovnic mezi problematickou mládež a snad někdy i mezi vězně. Vše je přece o nastavení naší hlavy..… Koučink bohužel není hrazen zdravotními pojišťovnami, takže na tyto snahy by bylo potřeba sehnat peníze přes nadace a sponzory. No, uvidíme. Zatím o tom jen mluvím ….. 

Ze zakřiknuté holky expertkou na zvyšování sebevědomí, odbourávání bloků z dětství, strachů, úzkostí a depresí.

Nebylo by skvělé začít konečně ŽÍT ŽIVOT PODLE SVÝCH PŘEDSTAV? Bez všech strachů a úzkostí? Bez pocitu, že nejsem dost dobrý/á? Když jsem to dokázala já, dokážete to vy také! 

• Díky brýlím, zadrhávání v řeči, pár kilům navíc, velkému tlaku rodičů na můj bezchybný výkon ve všem a hlavně věčnému srovnávání s dětmi v okolí ze mne vyrostla poslušná vystrašená holčička bez sebevědomí a s pocitem, že nejsem dost dobrá.
• Od 16 let jsem začala bydlet a starat se o sebe sama. Paradoxně to bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát. Nikdo mne nekontroloval, nikdo mne s nikým nesrovnávala a já začala pomalu získávat svoje sebevědomí zpět.
• Přežila jsem poměrně bouřlivé období "dítěte ulice", vystudovala VŠ a ve 26 letech jsem se vdala za muže, se kterým jsme vychovali dvě báječné dcery a se kterým jsem dodnes.
• Po 16 letech působení v americké nadnárodní firmě jsem se rozhodla ve 49 letech odejít ze zaměstnaneckého poměru a ukázat světu, co je ve mně.
• Vždy jsem se zajímala o psychologii a podvědomí, hltala jsem knihy o osobním rozvoji a uvědomila jsem si, že by mne velmi bavila práce kouče.
  Udělala jsem si školu koučů Aleše Kaliny a na jeho metodu Emočních rovnic nedám dopustit.
• Koučinku se věnuji 6. rokem a jsem certifikovaný Senior kouč. Mám odkoučováno více než 2.700 hodin, mýma "rukama" už prošly desítky klientů a práce kouče mne baví čím dál víc.
• Jsem přesvědčená, že to, jak se nám v životě daří, je přímo úměrné tomu, jak si uvědomujeme svoji sebe-hodnotu. Ukazuje se to ve všech životních oblastech: práce, peníze, zdraví, vztahy.
• Ve své koučovací praxi se specializuji na úzkosti, panické ataky, deprese a právě na zvyšování sebevědomí.
• Je zbytečné ve své hlavě dál nosit blokující programy z dětství. Je zde metoda, jak tyto bloky najít a opravit a jsem tu já, abych vám pomohla. Využijte možnosti žít lepší život! Při vědomé práci se svým mozkem NELZE NEMÍT VÝSLEDKY!
• Věřím, že už brzy přijde doba, kdy  v České republice i na Slovensku bude běžné se přijít poradit o svém problému s koučem. Koučink se nebude považovat za něco „amerického“, co jen stojí peníze. Mít svého kouče není slabost, ale je to efektivní, chytré a moudré. 
• Vše je v hlavě ! Připojte se proto ke komunitě lidí, kteří se učí pracovat se svým mozkem, jeho myšlenkami a programy, ke komunitě OVLÁDÁME SVŮJ MOZEK = ŽIJEME NAPLNO! >>

Připojte se proto ke komunitě lidí, kteří se učí pracovat se svým mozkem, jeho myšlenkami a programy, ke komunitě
OVLÁDÁME SVŮJ MOZEK = ŽIJEME NAPLNO! >>